Antéňák
17. 1. 2008
Rozhodl jsem se,že si koupím antéňáka.To je taková věc,která neni k ničemu.Ale zase na druhou stranu,nikdy nevíte,kdy se vám hodí.Antéňáka můžete třeba zabalit do hlíny a pak ho hodiny a hodiny hledat.Nebo ho do ničeho nebalit a pak ho nehledat.To je taky prča.Jednou jsem ho dal do ledničky a on mi tam zakousl lišku.To bylo radosti!Nebo jsem jednou na něj hodil hadr.Ten řval,jako když vezmete studenej klacek z borovice,černo-bílou kopřivu a kamennou meruňku a všechno to vyhodíte na smetiště.Tak takhle ten antéňák řval.
Jednou venku pršelo,až praštělo.Normálně mi to zatopilo celej byt.A přitom jsem se tak snažil,když jsem ho tesal do tý skály,aby byl ze všech zabezpečenej před dravou zvěří a případně i před právě zátopou.Jednou se mi do toho bytu někdo vloupal a ukradl mi 33 věcí.Balíček karet a otvírák na pivo.A tak potok co mi tekl do toho bytu jsem zahradil jezevcem,co u mě bydlel v podnájmu a dumal jsem co dál.Měl jsem hlad,tak jsem si ukrojil kousek uzené veverky a pak jsem dostal žízeň.To víte,byla hodně nasolená.Tak jsem podojil jezevčici a veverku zapil mlékem.V tom lese co jsem bydlel,byl takovej divnej jelen.Neměl žádný paroží,byl malej,zadní nohy měl větší než přední a měl dlouhý uši.Tak jsem mu říkal zajíc.
Uprostřed toho lesa stála modrá plechová bouda,namalovaná červenou barvou na žluto.V tý boudě žilo 22 trpaslíků a 5 pytlíků.
Ty trpajzlíci byli v pohodě,protože byli ze sádry,ale ty pytlíci!Nic bych za to nedal že se ke mě vloupali oni.
Jinak v tom lese nebylo nic.Ani kalich plný šneků.Takový kalich mám doma.A pomalu se mi plní šnekama.Starejma i velkejma.
Už tam mám dva a je tam docela těsno,protože ten jeden šnek má strašně velký oči.A v těch očích mu bydlí řízek.A na krku má pověšený klíč od garáže,kterou nikdo nikdy neviděl,protože každej rok jsou v cukru velké druhy vzácných kamenů.Ale jsou lidi kterým je to jedno.Že maj v díře zalezlý bočky.Třeba jako šikmooký lidi.Maminka a tatínek Vietnamcovi.Nebo Číňanovic.Obě rodiny mají děti.Každá jedno.A jak to malé číňanče,tak i vietnamče doma pěstují saranče.Takový velký zelený,malý,šedivý saranče.A to saranče jim doma chodí nahatý.A nevadí mu to,protože nahatý chodí jenom ve dne,když jsou všichni doma.A pořád si zpívá.Ale bohužel nikdo mu nerozumí,protože nikdo z nich neumí sarančesky.
A to saranče mělo o jednu ledvinu víc než ostatní sarančata.Mělo jednu ledvinu,protože sarančata ledviny nemaj.Ledvina je totiž vina ledu.Ale nevím kterýho.Jestli toho krátkýho,nebo toho spartakiádního.
To já,kdybych měl doma nějaký zvíře,tak bych mu dal jméno Natálka.Nebo ještě roztomilejší-Bruno.Třeba bych mohl mít ty zvířátka dvě.Hejkala Natálku a berušku Bruna.A beruška Bruno by mohla v noci chodit hejkat do lesa a hejkal Natálka by lezla dětem po ruce.A aby jsem je uživil,tak bych musel něco prodávat.Nebo ještě lépe,něco ukrást a pak to prodat.Třeba nevěstu.Slyšel jsem o nějaký prodaný nevěstě.Ale je teda logický,že než jí prodali,tak jí museli ukrást.No každopádně budu muset pořídit Brunovi a Natálce nějaký vozítko,aby za mnou mohli jezdit do blázince...
Jednou venku pršelo,až praštělo.Normálně mi to zatopilo celej byt.A přitom jsem se tak snažil,když jsem ho tesal do tý skály,aby byl ze všech zabezpečenej před dravou zvěří a případně i před právě zátopou.Jednou se mi do toho bytu někdo vloupal a ukradl mi 33 věcí.Balíček karet a otvírák na pivo.A tak potok co mi tekl do toho bytu jsem zahradil jezevcem,co u mě bydlel v podnájmu a dumal jsem co dál.Měl jsem hlad,tak jsem si ukrojil kousek uzené veverky a pak jsem dostal žízeň.To víte,byla hodně nasolená.Tak jsem podojil jezevčici a veverku zapil mlékem.V tom lese co jsem bydlel,byl takovej divnej jelen.Neměl žádný paroží,byl malej,zadní nohy měl větší než přední a měl dlouhý uši.Tak jsem mu říkal zajíc.
Uprostřed toho lesa stála modrá plechová bouda,namalovaná červenou barvou na žluto.V tý boudě žilo 22 trpaslíků a 5 pytlíků.
Ty trpajzlíci byli v pohodě,protože byli ze sádry,ale ty pytlíci!Nic bych za to nedal že se ke mě vloupali oni.
Jinak v tom lese nebylo nic.Ani kalich plný šneků.Takový kalich mám doma.A pomalu se mi plní šnekama.Starejma i velkejma.
Už tam mám dva a je tam docela těsno,protože ten jeden šnek má strašně velký oči.A v těch očích mu bydlí řízek.A na krku má pověšený klíč od garáže,kterou nikdo nikdy neviděl,protože každej rok jsou v cukru velké druhy vzácných kamenů.Ale jsou lidi kterým je to jedno.Že maj v díře zalezlý bočky.Třeba jako šikmooký lidi.Maminka a tatínek Vietnamcovi.Nebo Číňanovic.Obě rodiny mají děti.Každá jedno.A jak to malé číňanče,tak i vietnamče doma pěstují saranče.Takový velký zelený,malý,šedivý saranče.A to saranče jim doma chodí nahatý.A nevadí mu to,protože nahatý chodí jenom ve dne,když jsou všichni doma.A pořád si zpívá.Ale bohužel nikdo mu nerozumí,protože nikdo z nich neumí sarančesky.
A to saranče mělo o jednu ledvinu víc než ostatní sarančata.Mělo jednu ledvinu,protože sarančata ledviny nemaj.Ledvina je totiž vina ledu.Ale nevím kterýho.Jestli toho krátkýho,nebo toho spartakiádního.
To já,kdybych měl doma nějaký zvíře,tak bych mu dal jméno Natálka.Nebo ještě roztomilejší-Bruno.Třeba bych mohl mít ty zvířátka dvě.Hejkala Natálku a berušku Bruna.A beruška Bruno by mohla v noci chodit hejkat do lesa a hejkal Natálka by lezla dětem po ruce.A aby jsem je uživil,tak bych musel něco prodávat.Nebo ještě lépe,něco ukrást a pak to prodat.Třeba nevěstu.Slyšel jsem o nějaký prodaný nevěstě.Ale je teda logický,že než jí prodali,tak jí museli ukrást.No každopádně budu muset pořídit Brunovi a Natálce nějaký vozítko,aby za mnou mohli jezdit do blázince...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář